„Co zase chcete, vy komedianti za…ý,“ vyhazoval nás onehdy od dveří jednoho z plzeňských činžáků rozčílený padesátník v županu, od jehož ženy jsme s kamarádkou produkční chtěli drobnou pomoc se zajištěním hladkého chodu pouličního představení na mezinárodním festivalu Divadlo.

A tahle věta se mi pak v hlavě často přehrála, když jsem se u nás v severozápadních Sudetech snažil političkám a politikům vysvětlit, že kultura a tvořivost mohou být klíčem k úspěšné přeměně našeho kraje.

Tedy Ústeckého kraje, který část obyvatel Česka vnímá jako drsnou pustinu, kde se domorodci dusí v uhelném prachu a ráno co ráno se probouzejí do dramatického mlžného oparu protkaného industriálními zvuky z místních elektráren a chemiček.

Cha. O téhle romantizující představě se rozepíšu později. Teď ještě něco k politice pod Krušnými horami a komediantům.

Vulgarita na ústupu?

Větu jako od Plzeňana v županu jsem sice od političek a politiků pod Krušnými horami nikdy neslyšel, ale často bylo zřejmé, že ve vyslovení podobného sdělení jim brání jen oficiální funkce.

Pokračování článku je na webu nadace Agosto Foundation, pro jejíž projekt Kartografie (Eko)systémů I Black Edition jsem text na podzim roku 2021 napsal.