„Lidi na periferii se cítí mizerně. Osm let vládnul Babiš, který jim nepomohl. A koho nadšeně volí? Babiše, protože pomáhá lidem,“ píše na svém twitteru Petr Honzejk. Předplatitelem Hospodářských novin jsem i díky jeho přesným glosám. V tématu regionálních nerovností ovšem pan komentátor podléhá zjednodušování podle obvyklých předsudečných vzorců.
Není sám. I prezidentští kandidáti a kandidátka ve snaze oslovit voliče z průmyslových Sudet až příliš často mluvili o „těch lidech,“ „obyvatelích jiných regionů.“ Zkrátka nás všechny, kdo tu žijeme, házeli do jednoho pytle a místům hodinu na sever od Dejvic nebo Holešovic vytvářeli obraz vzdálených pustin.

Už jsme si zvykli na to, že za drobnohled naše regiony nestojí ani těm, kdo to mají v popisu práce. Výsledky voleb ale ukazují, že velká část Sudet volila proti populismu a pro moderní demokracii. A to není všechno. V krušnohorských krajích bydlí a tvoří mnoho inspirativních lidí, místních patriotů a patriotek, kteří dennodenně ukazují, že tenhle kout země není jednolitá šedá masa. V Ústeckém i Karlovarském kraji se teď kupříkladu propojují místní umělci a umělkyně a zapojují se do proměny regionů. Podívejte se na Kreativni.uk nebo karlovarskou iniciativu 4K.

Kdyby uhelné Sudety opravdu byly tím apokalyptickým mordorem z myslí mnohých redaktorů, populistický kandidát by tu uspěl mnohem výrazněji. Mnozí obyvatelé Sudet si zaslouží poděkování, že tenhle kout země stále drží nad vodou. A to navzdory všem porevolučním vládám a státním úřadům, které za třicet let nedokázaly skutečně nastartovat efektivní politiku srovnávání regionálních rozdílů.

Nepotřebujeme politovat, být zahrnuti sociálními dávkami ani číst další a další drsně romantické reportáže z „divokého severu.“ Stačí nastavit účinný způsob státních investic tam, kde jsou nejvíc potřeba a začít věnovat více pozornosti tomu dobrému, co se u nás děje. Je toho opravdu dost.

V Česku se dost povídá, třeba o nebohých chudých regionech, a leckdy málo udělá. Chomutovský senátor Přemysl Rabas a ústecký kolega Martin Krsek proto teď po vzoru mnoha evropských zemí připravují speciální zákon, který stanoví jasná pravidla pro rozvoj méně rozvinutých oblastí.

Bylo na čase. Nekonečně se opakující řeči o ztracených periferiích, to už je béčkově vyčpělé téma. Realita je mnohem pestřejší a stojí za pozornost. Aspoň těch, kdo mají potřebu vyjadřovat se k „obyvatelům jiných regionů.“