Byl 11. leden 1893 a v chomutovských Mannesmannových závodech právě skupina zaměstnanců založila „Spolek pro péči o zdraví“ (Verein fur Gesundheitspflege). Sdružoval vegetariány, kteří „pili jen vodu a odmítali alkohol a tabák“. Ve stejný rok členové spolku vybudovali pět převlékacích kabin a další plovárenské zázemí u vodní plochy dnes známé jako Kamencové jezero. To do té doby bylo skládkou rozbitého skla z místního pivovaru. Spolek získal podporu města i pivovarské společnosti, která do podniku vstoupila, a v roce 1902 v Chomutově vznikly léčebné lázně. Odsun původního obyvatelstva a nástup komunismu sice znamenaly konec lázeňství, ale Kamencové jezero je dodnes hlavní turistickou atrakcí města lemovaného hnědouhelnými doly a divokými Krušnými horami.

Kouřové clony

Po nuceném odsunu původního obyvatelstva a částečném dosídlení se Krušnohoří začalo rapidně proměňovat. Komunisté do toho šli ve velkém – od Ústí nad Labem až téměř po Cheb naplánovali pásovitý rozvoj krajiny. Hned pod horami to byla linie obřích panelových sídlišť, pod nimi se táhne silnice číslo 13 a za ní povětšinou najdete městská centra. Toto pásmo ale narušují povrchové uhelné doly, kterým muselo ustoupit přes sto měst a vesnic. To vše tehdy zakrývaly pestrobarevné mlhy plné zplodin z místních elektráren a dalších státních podniků. Zkrátka Vorlův Kouř jako vyšitý.

V tom dusivém prostředí bylo ovšem nebývale živo. Oko socialistického cenzora jako by na severozápad přes mlhy často nedohlédlo, a tak třeba v ústeckém Činoherním studiu mohli režírovat jinde přísně zapovězení Jan Grossman, Evald Schorm nebo Jan Kačer.

Pokračování na https://a2larm.cz/2018/10/sudety-moznosti-tu-jsou/.
(Publikováno 22. října 2018 na https://a2larm.cz/)