„Tak jsme objevili perpetuum mobile. Díry po uhlí budou vyrábět elektřinu,“ glosoval můj známý, energetik, zprávu o přeměně hnědouhelných dolů na severozápadu Čech na jezera produkující energii přečerpáváním vody.

Ideou z dílny státního podniku Palivový kombinát Ústí se podle médií pozitivně nakazil i ministr průmyslu. A nejen on – i mnoha mým nazelenalým přátelům ze Sudet se myšlenka zatopených dolů vyrábějících prý tolik elektřiny jako dva bloky jaderné elektrárny zalíbila a sdílejí ji všemi směry.

Ironická narážka na perpetuum mobile ovšem dává smysl. Přečerpávací elektrárny energii sice vyrábějí, ale taky jí dost spotřebují, světě div se, na přečerpávání vody. Čerpají, když je elektřiny v síti nadbytek a vyrábějí ve špičce. Jsou spíše akumulátory než plnohodnotnými producenty elektřiny. Proč ale píáristé Palivového kombinátu zamlžují pravou podstatu přečerpávacích elektráren a snaží se plánované jezerní kaskádě vytvořit image vodního Temelína?

Promovaní inženýři ♫

Vysvětlení může dát příběh přesunutého kostela v Mostě. „Masa organizovaného kamení má mnohem menší hodnotu než to uhlí pod ní“, vysvětloval v 70. letech minulého století propagandistický film, proč musí několikasetleté královské město plné architektonických unikátů padnout.

Pokračování na: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/miroslav-koranda-perpetum-mobile-misto-uhli

Zveřejněno v Ekolistu, 20. ledna 2020